Člověk a zvíře spolu žijí na naší planetě od pradávna. Již to je samo o sobě důvodem, proč se učit zvířata vnímat jako úctyhodné bytosti a nebrat jim prostor k jejich přirozenému životu.
Jak člověk, tak zvíře touží přirozeně naplňovat svůj život po všech stránkách. Jak člověk, tak zvíře nechtějí trpět zbytečnou bolestí. To je cosi, co se dotýká samotných základů našeho bytí, a tedy něco, v čem jsme si se zvířaty rovni.
Snad žádný mě známý člověk by neřekl, že si přímo přeje utrpení zvířat. Přesto kvůli člověku zbytečně (!!) a každoročně (!!) umírají miliardy zvířat. Co si počít s tímto rozporem?
My lidé jsme bolest a usmrcování zvířat vytlačili za zdi velkochovů a za zdi jatek. Tím jsme tuto bolest vytlačili i ze svého vnímání a pokusili jsme se tak uchlácholit i své svědomí. Většina lidí by běžně neměla odvahu usmrtit zvíře, jehož část těla chce sníst, a dívat se mu přitom do očí. Ale většině lidí nedělá problém, když za ně toto vykoná někdo jiný za neprůhlednou zdí jatek a oni si pak v supermarketu koupí už "jen" úhledně zabalený salám.
Člověk má ale možnost volby. Každý a každá z nás se můžeme rozhodnout, zda si k obědu dáme na talíř kus odříznutého těla zvířete, nebo třeba veganské rizoto se salátem. Zda budeme nosit kožichy a kůži stažené ze zvířat, když už dávno máme k dispozici jiné materiály. Zda budeme svým dětem ukazovat zvířata v klecích či v cirkusech jako něco normálního a nebo zda si uvědomíme, že to vůbec normální není.
Je to na každé a na každém z nás.
-ze-