Situace je velice vážná. Bolesti je mnoho. Nemůžeme si dovolit nelogickou myšlenku, že za nás naši situaci, či tragickou situaci zvířat, bude řešit někdo jiný. Vše je JEDEN ŽIVOT - člověk, zvíře, rostliny, minerály, Země, Vesmír... Každý z nás je buňkou tohoto "organismu života", a čím víc buněk bude pracovat pro zdárný chod celého organismu života, tím pravděpodobnější bude ten lepší scénář výsledku našeho snažení.
Nečekejme tedy spásu jen od vlád států, politiků či parlamentů. Rovněž by bylo alibistické čekat vyřešení situace pouze od různých sdružení na ochranu zvířat. Jejich činnost je sice často velmi důležitá, ale pokud se do "hnutí za osvobození zvířat" nepřipojíme my všichni, nebo alespoň podstatná část z nás, bude úspěch stále v nedohlednu. Pouhá pasivní podpora dobré věci není řešením. Je třeba být aktivní a nepolevit v osobním úsilí.
Mnoho z vašich blízkých, kteří vám zpočátku nadšeně v ochraně pomáhali, budou postupně odpadávat. Tím se však nenecháme odradit. Vše přece děláme pro zvířata, nikoliv jen proto, že stejnou činnost vykonávali naši blízcí.
O co tedy jde? Stručně a jasně: Jde o to, že my všichni, kteří nyní čteme tyto řádky, si sedíme v relativní pohodě před monitorem, a PRÁVĚ V TUTO CHVÍLI umírají nevinné bytosti kvůli lidské krutosti způsobené lidskou nevědomostí, a PRÁVĚ V TUTO CHVÍLI můžeme začít zmírňovat bolest tohoto světa. Právě teď ! Možností je mnoho. Každý si najděme sobě vhodný způsob.
Jak už jsme zmínili jinde, mnoho lidí se pro ochranu zvířat rychle nadchne, ale když pak vidí, že situace se nelepší tak rychle, jak by si přáli, opět stejně rychle odpadnou. To je bohužel celkem častý problém.
Je velice důležité, už na začátku našeho rozhodnutí věnovat se pomoci našim zvířecím bližním, vědět, že je to běh na dlouhou trať, a nejspíš i na celý náš život. Je daleko lepší začít s pomocí zvířatům rovnou s vědomím, že je to činnost dlouhodobá. Kolik lidí se nadchne, vydá mnoho sil v krátkém časovém období, a pak nadšení rychle vyšumí. To nepomůže ani zvířatům, ani to nepomůže zvětšit životaschopnost hnutí za osvobození zvířat. Spíše naopak. Proto až se rozhodnete pomáhat zvířatům, vyberte si oblast, která je pro vás nejpříhodnější, a tudíž je šance, že u ní vydržíte napořád. Dělejte raději méně, ale za to pravidelně a vytrvale. Teprve pokud budete ve své činnosti "pevní v kramflecích", můžete postupně rozšiřovat či zintenzivňovat svoje snažení.
Je skutečně možné, že vaši blízcí vám v určité fázi konání přestanou pomáhat, nebo ani pomáhat nikdy nezačnou. Budete mít pocit, že ať vyvíjíte sebevětší snahu, výsledky nejsou vidět. V takovou chvíli si představte alespoň jedno jediné zvíře, které jste nesnědli, nebo kterému jste jakkoliv pomohli - to bývá dobrou vzpruhou pro další činnost. Nechceme tu být nijak patetičtí, ale každý z nás se jednou ze smrtelné postele otočí za svým životem. Každý z nás musí vědět, co chce vidět ve zpětném zrcátku. Co tu chceme po sobě zanechat?
Je potřeba vydržet a nepolevit. Každá sebemenší, ale vytrvalá a pravidelná snaha jednotlivců a skupin, je jako malý potůček, který zdolává na své cestě překážky. Nakonec se ale všechny takové malé prameny jednou přece jen spojí, a slijí se v jeden velký a mohutný proud silné řeky. A možná se celkem brzy budeme divit, jak rychle se nakonec věci pohnuli.