HISTORIE
Vegetariánství rozhodně není pouhou "módou" poslední doby. I profesorka MUDr.Wisniewska-Roszkowska píše ve své odborné studii o vegetariánství, že: "Vegetarismus byl pravděpodobně u kolébky lidského pokolení, jako biologicky nejpřirozenější soustava výživy pro člověka."
Jak se dočteme v odpovědích na příští otázky, je celá fyziologie člověka uzpůsobena především pro pojídání plodů a rostlin, nikoliv masa. Je tedy zřejmé, že vegetariánství je staré jako lidstvo samo.
Některé národy, jako například mnozí Indové, žijí vegetariánsky odpradávna, což je nejlepší důkaz toho, že na vegetariánské stravě lze trvale a normálně žít. Dodnes je tento druh stravy v převaze u mnoha národů Asie, Afriky, či Jižní Ameriky. Nemusíme jmenovat pouze nám vzdálené, převážně vegetariánské kultury, jako jsou Hunzové, Tasaday, otomanští, apalačtí či okinavští indiáni, nebo dříve veganští Landorňané, ale můžeme nahlédnout i do křesťanské a židovské tradice, kde je také mnoho odkazů na bezmasou výživu.
Ostatně i v dějepise na základní škole jsme byli učeni, že člověk byl původně sběračem plodů. Že později (zřejmě z nutnosti-v době ledové?) začal lovit a částečně se z nouze přizpůsobil k jezení živočišné stravy, nic neubírá na tom, že byl stvořen jako plodožravec, a že takto uzpůsobený organismus má dodnes. Jde jen o to si tento fakt plně uvědomit.
Myšlenka vegetářství je zmiňována v Biblickém Starém Zákoně (zdá se, že Ráj je zde popisovám jako vegetariánský), v indických Védách, v Budhově odkazu, či u řeckých filozofů a jinde. Výzkumy mumií ze starého Egypta ukazují, že zde byla upřednostňována strava vegetariánská.
I v dějinách křesťanství najdeme v průběhu času osobnosti či skupiny se sympatiemi k vegetariánství.
V roce 1847 vznikla například v Británii první oficiální vegetariánská společnost, která zde funguje dodnes. V našich krajích bylo výrazné vegetariánské hnutí za první republiky, v potlačené formě přežilo období totality, a od roku 1989 opět postupně sílí.
Co ještě dodat? Z historie víme, že bezmasá strava v lidské civilizaci většinou velmi výrazně převládala. Vždyť ještě naše prababičky jedli maso pouze o posvícení, nebo nanejvýš v neděli. Teprve v historicky velmi nedávné době, s příchodem průmyslu, moderní dopravy, mrazicích boxů a podobně, se konzumace masa rozšířila. S ní se ale rozšířili i různé nemoci, devastace přírody a koncentrační tábory pro zvířata.
Pojem "vegan-ka" či "veganství" vznikl zkrácením slova "vegetarián", nebo "vegetariánství". Poprvé jej použil Brit Donald Watson v roce 1944. Vydával magazín Vegan News v organizaci Vegan Society, ve které byl zakládajícím a vedoucím členem. Vždy říkal, že veganství začíná vegetariánstvím. Již v roce 1847 (!) byla v Anglii založena oficiální Vegetariánská společnost, která procházela svým vývojem. Od roku 1909 byly v této společnosti vedeny debaty o neetičnosti konzumace mléka a vajec. Postupně vznikala skupina veganů, která se osamostatnila kolem roku 1944.
Problémy etiky ve vztahu člověka a zvířete však byly v různých kulturách promýšleny a různě aplikovány již v dávných dobách.
DEFINICE
Povrchně můžeme definovat vegetariánství jako způsob stravování s trvalým vyloučením masa mrtvých zvířat. Je ale třeba říci opravdu velice zásadní myšlenku: Z celistvého a hlubšího pohledu nelze pouhé vyloučení masa ze stravy nazývat vegetariánstvím. Nejezení masa je důsledkem (!) vegetariánství, nebo jedním z jeho vnějších důsledků, či projevů. Vegetariánství je především vnitřní stav člověka - hluboké uvědomnění si sounáležitosti se vším živým a z toho vycházející změna jídelníčku a celého postoje k životu. Existuje nemálo lidí, kteří z různých důvodů nekonzumují maso (diety, nechutenství...) a přesto nejsou vegetariány. (Takové příklady rozporu lze převést do mnoha lidských oblastí).
Pro jakýkoliv další možný dialog o vegetariánství, je myslím nezbytné, mít tuto myšlenku plně zažitou. Je také třeba říci, že i samotný pojem "vegetariánství" je zde užíván proto, že většina lidstva se stravuje eticky nevhodně, tedy jako masožravci, respektive všežravci. Proto existuje pojmové vymezení, abychom vždy věděli "o čem je řeč".
VARIANTY
Základní výklad toho, co je vegetariánství, je popsán v předešlých odpovědích. Je ale pravdou, že existuje více variant, názorů a stylů, které jsou variantami vegetariánství a často spíše samostatnými směry. Zkusme si načrtnout ty základní:
-Lakto-ovo-vegetariánství: strava rostlinná, s určitým množstvím vajec, mléka a mléčných výrobků. (lakto-mléko, ovo-vajíčko)
-Lakto-vegetariánství: rostlinná strava s mléčnými produkty.
-Ovo-vegetariánství: rostlinná strava a vajíčka.
-Veganství: čistě rostlinná strava, tedy bez vajec, mléka a výrobků z něj, i bez medu. Kulturní styl bez jakéhokoliv zneužívání zvířat. (Vegan - od r.1944, zkratka z vegetarian).
-Vitariánství: rostlinná strava tepelně neupravovaná. (Vita-z latinského život, živé). Někdy též "raw-food".
-Fruitariánství: pojídání pouze ovoce, případně plodové zeleniny, ořechů a semen. (Fruit-ovoce).
Některé z těchto směrů (vegani, vitariáni) však sebe sama vnímají jako samostatné filozofie, nikoliv pouze jako odnož vegetariánství - což je naprosto v pořádku a hodné respektu.
Mnozí praktikující připojují k těmto životním stylům navíc i odmítání oděvů, bot a doplňků z kožešin a kůže, odmítání produktů laboratorně testovaných na zvířatech (např.kosmetiku), nenavštěvování cirkusů se zvířaty a podobně.
Mimo zmíněné stravovací styly existuje např. i bezmasá makrobiotika, mazdaznan, a mnoho dalších. Někdy se u lidí, kteří jedí z masa pouze ryby či drůbež, setkáváme s označením "semi-vegetarián" či "pesco-vegetariáni", což je ovšem logicky nesprávný výraz, který někdy svou nepřesností uvádí veřejnost v omyl, že vegetariáni jedí mrtvé ryby či kuřata a podobně.
Je jisté, že i uvedená vysvětlení mají své další odstíny a výklady. Není ale tolik důležité zabývat se množstvím pojmů - důležité je pěstovat krok za krokem soucit s našimi zvířecími přáteli. Zde se budeme zabývat klasickým vegetariánstvím a veganstvím, které je ještě etičtější než vegetariánství. Tyto filozofie nám mimo jiné mohou otevřít dveře k novým, možná dosud netušeným oblastem života.