Vyváženost soucitu a praktického činu

Vyváženost soucitu a praktického činu

<<

Vyváženost soucitu a praktického činu můžeme také nazvat jako "rozum v srdci". Proč "rozum v srdci"? Budeme-li ochranu našich zvířecích bližních vnímat pouze jako "srdeční" a citovou záležitost, může se nám stát, že rychle vzplaneme nadšením pro věc, ale pak tváří v tvář utrpení zvířat, a   zjištění, že situace se nemění tak rychle a intenzivně, jak bychom si přáli, zase stejně rychle ochladneme. Nejspíše pak propadneme rozbolestivění a skepsi, což nám pouze ubere potřebných sil, které bychom jinak využili právě pro dobro zvířat.
   
Druhou, krajní, a tedy také nerovnovážnou polohou, je stav, kdy rozumem chápeme argumenty hovořící pro aktivní soucit se zvířaty, ale nemáme  vše "v srdci" zažito a procítěno. Chceme-li chránit "živé" tvory, nemůžeme tak činit "odživotnělým" a přeracionalizovaným způsobem. Zkušenost ukazuje, že i zde nevydrží nepolevující vytrvalost, která jedině může přinést zásadní výsledky.
   
Co tedy dělat? Alespoň přibližně se snažit směřovat stále k ideálnímu středu, neboli mít "rozum v srdci". Tak jako chůzí dojdeme k cíli na dvou nohách, zkusme se i zde opřít o dvě těžiště:  Hluboce v srdci prociťujme utrpení zvířat, ale rozum ať je nám nástrojem pro hledání praktických řešení a vědomého vytváření nadhledu.
   
Je mnoho lidí, kteří se k úsilí za práva zvířat připojují, ale mnozí z nich vydrží pomáhat pouze po určitou dobu. Vysvětlením mohou být výše popsané důvody. Je důležité, aby "hnutí za osvobození zvířat" nestálo pouze na vyčerpávajícím úsilí nejužšího jádra nadšenců, jak tomu bohužel často bývá. Praktický soucit se zvířaty má své naléhavé oprávnění a zaslouží si mohutnější a rychlejší rozvoj a aktivní pomoc nás všech.
   
Tedy: vnímejme mimolidské tvory, pozorujme, jakou mají touhu žít, sledujme jak se starají o svá mláďata, jak svými životy rezonují s řádem přírody, jak si budují své příbytky, jak se chrání před nepřízní okolí. Máme k tomu mnoho možností v přírodě, kde se v nás může rozvinout tichá a hluboká úcta nejen ke zvířatům, ale ke všemu životu. Můžeme žasnout i při pozorování zvířat žijících s člověkem, nebo i při sledování vydařených filmových dokumentů, při čtení knih o zvířatech...  Pokud toto budeme konat opakovaně a upřímně, vytvoříme si základ, na kterém můžeme stavět dále. Probuzený soucit je tou první částí pochopení toho, co nazýváme žitou etikou.
   
Pak ale musí nastoupit i druhá část pochopení: argumenty, uspořádání praktické pomoci, dospělá vytrvalost naučit se dnešní přetechnizované společnosti, která bere přírodu vědomě či podvědomě jako "majetek pro využití člověka", předkládat rozumně uspořádané důvody. Jsou lidé, kteří od nás budou jako první čekat právě onen racionální argument, budeme muset jednat s úřady a institucemi, psát články a mnoho jiného. Samotný soucit nestačí. Studujme, učme se, hledejme praktická východiska. Každý si zvolme své způsoby pomoci, ale vždy hledejme rovnováhu.
   
Pro lepší pochopení teorie tohoto textu uvedu dva příklady ze života: Jestliže chceme například pomoci kočkám, trpícím zimou a hlady na ulici, musíme mít s nimi soucit, který nám dá sílu k nim často chodit, sledovat je, krmit, hladit je... Pak ale musí nastoupit rozum a praktická snaha kočky umět technicky odchytit, dát očkovat, sehnat na tyto úkony prostředky a peníze, případně překonat svůj prvoplánový soucit a pro to, aby se kočky dále nemnožily a nečekalo tak utrpení na mnohonásobek dalších, je dát třeba i vykastrovat. Dále třeba uspořádat výstavu a darovat je dobrým lidem.
   
Druhý příklad: Ze soucitu se staneme vegetariány, protože správně cítíme, že se nechceme podílet na zbytečném vraždění zvířat. Často se ale stává, že vegetariáni s motivací soucitu, nemají dobrý přehled o nutném přísunu vitaminů, minerálů atd. To může způsobit zdravotní či sociální potíže, a pro okolí je pak takový vegetarián paradoxně nakonec spíše odrazujícím příkladem, než dobrým vzorem. I zde tedy hledejme argumenty, sledujme novinky z objevů ve výživě, dělejme si přehled o správně složeném jídelníčku atd. Nejen pro sebe, ale i pro naše blízké, které chceme svým přístupem inspirovat k životu pro druhé.  Tedy: opět soucit usměrňovaný zdravým rozumem.

<<